Sdílený virtuální prostor
Bývám teď po předlouhé dny sám. Obvykle několik předlouhých dní v kuse, a druhdy až týden, nevidím živého člověka. Ta hrůzná osamělost, ta krutá sociální sociální izolace mne ničí a deptá víc než kdekterá fyzická choroba. Takže si čím dál častěji říkám, jestli bych snad radši nechcípnul na covid.
Co vás napadne, když se podíváte na částečně vytečkovaný text titulku? Myslím, že většině lidí se vybaví místo teček jen dvě písmenka, čímž vznikne klasické varování umísťované na vrátkách domů a domečků ve snaze zabránit incidentu mezi neopatrným návštěvníkem a (možná) dobrým čtyřnohým chlupatým hlídačem.
Profesor filosofie Jason Hill z chicagské univerzity DePaul napsal 16. dubna 2019 článek, který mu otiskl kanadský týdeník The Federalist. V článku napsal mimo jiné, že „Izrael má právo anektovat Judeu a Samaří“.
Cestování jsem brala vždycky jako naprostou samozřejmost. Nezažila jsem škemrání o výjezdní doložku, ani možnost překročit hranice jen jedním směrem. Nedovedla jsem si proto ani ve snu představit, že by po mně celník mohl na hranicích chtít i něco jiného než pozdrav a pas. A přece se to stalo!
Pokud si kdokoliv myslí, že dlouholeté manželství přináší do vztahu nudu a únavné stereotypy, nechť si pořídí deskové hry.
O víkendu slunce ovládlo oblohu a mlhu vytlačilo na čas pryč. Spousta lidí okamžitě vyrazila do přírody.
Za socíku byly kvůli podpoře komunistické strany. Dělali jí jaksi křoví. Člověk by si řekl, že dnes se vrátily ke své podstatě – tedy hájení zájmu zaměstnaných proti zaměstnavatelům. Ta iluze vás přejde jakmile si přečtete rozhovor předsedy asociace samostatných odborů Bohumíra Dufka pro televizi Prima CNN.
Před 82 lety v noci z 9.-10. listopadu 1938 v Německu hořely synagogy a z oken židovských obchodníků se sypaly střepy. Děsivá ouvertura šílenství trvající dalších 7 let. Zdá se však, že tak úplně neskončila.
Velmi rádo používané téma, které zní tak moc pěkně a volič se na to prostě chytí. Asi podobně jako řídit stát jako firmu. A přitom oboje je totální nesmysl.