… přivřete oči a slovo „louka“ v puse jemně poválejte jako vlažný, žlutým máslíčkem politý kynutý knedlíček naplněný tmavě modrou borůvkovou kašičkou. Louka.
Byl jednou jeden dům či spíše vila, obklopený stromy, keři, travou… žila tu stará paní, už dlouho sama, a pak už ne, takže dědicové… a rychlý střih, stromy, keře, tráva pryč, jen dým tu stoupá z ohniště, kde všechno vykácené hoří…
Pokud bychom na blogosféře třídili blogy dle kategorií, tento by patřil mezi velmi osobní. Chci se podělit se svými přáteli o jeden svůj splněný sen. A tím je divadlo.
Kdo byli James Arthur Balfour a Chajim Weizmann ví každý, kdo se zajímá o Stát Izrael. Se jmény Nahuma Sokolova a Julese Cambona už je to horší. Jules Cambon (1845-1935) byl francouzský diplomat, jehož zásluhou vydali Francouzi Deklaraci o renesanci židovské národnosti v Palestině již 4. června 1917.
Když ty vládní pohlaváry posloucháte, tak si říkáte – mají nás za nesvéprávné? Jsou si vědomi, že už je nic neohrozí, tak si dovolí všechno? Nebo jsou prostě drzí a teď už i přitvrzují?
Omlouvám se za neslušný výraz, ale pouze cituji místopředsedkyni vlády Alenu Schillerovou. Sdělila to předsedovi ČSSD Janu Hamáčkovi poté, co se dozvěděla, že ČSSD prosadila další jednací bod do programu probíhající schůze. Paní místopředsedkyně to okomentovala: „To tady budeme do večera. “
Zřídkakdy se vyjadřuji k politice, ale po období rezignované letargie, do kterého mě uvrhly zmatené kroky řepkového muže a jeho party odborníků v období reálného nouzového stavu, mě ke klávesnici vrátila jeho úderná analýza porodnosti: ,,…Je třeba podporovat všemi možnými nástroji, aby ženy rodily své první dítě mnohem dříve, než…
Jsou mezi námi a není jich zase tak málo. Měli bychom si jich všímat, protože jsou etalonem toho nejhoršího, co se může v politice objevit.