Za posledních pár dnů mne zaujaly dva, svým konečným dopadem asi nepříliš významné, ale celkově zajímavé momenty v naší politické ohrádce.
Rozmohl se nám na českých sociálních sítích takový nešvar: Část veřejnosti pojala hygienická opatření v době epidemie silně politicky. Stav nouze obnášející sociální izolaci pochopila jako útok na osobní svobodu a povinné nošení roušky coby „ponižující náhubek“ ze strany vlády.
Zdravím, priatelia. S niektorými sme sa dlho nevideli alebo nepočuli (odkedy som za sebou práskol dverami na blogu idnes), tak pár rokov ste možno ani nevideli, čo som nafotili a čo nie.
Pan Vítězslav Jandák oznámil že na podzim bude v senátních volbách kandidovat jako nestraník za ANO v Jihomoravském kraji. Podívejme se na velice zajímavou a veselou politickou historii pana Jandáka.
Julie se zabila. Spáchala sebevraždu. Zavolal mi to její manžel. Právě jsem doma psal na počítači článek k výročí sebeupálení Jana Palacha a vtom uslyšel šplouchání vody o břeh, na kůži ucítil pálící slunce a svůj pot, jak jsem si naléhavě vzpomněl na čas u moře, který jsem s ní…
Samozřejmě vypadá velmi rozumně a a tváří se, že je zachráncem všeho českého proti těm nestydatým cizákům. Do sněmovny přijde návrh zákona, že supermarkety budou muset nabízet minimálně 85% zboží českého původu.
Během koronavirové krize často jezdím do Háje, do Háje ve Slezsku. Je tam pěkně a obzvláště na řece Opavě, které se jinak neřekne než Opavice. Notoricky známá krajina je úplně jiná pohledem z lodě.
Naši představitelé nám občas dávají moudré rady, jak se máme chovat v době koronakrize. Kupříkladu vodákům se nedoporučuje soulodit. A co my, kteří letos nebudeme pádlovat?
Nauč se smát, aniž bys plakal, říkají Židé. A mají svůj specifický humor, v němž si mnohdy dělají legraci ze sebe samých. Takže další porce.