Tak nám naše rada moudrých – rozuměj poslanecká sněmovna – odmítla veřejně poděkovat Tchaj-wanu za dar v době pandemie. I medici ostrouhají.
Rozmohl se nám na českých sociálních sítích takový nešvar: Část veřejnosti pojala hygienická opatření v době epidemie silně politicky. Stav nouze obnášející sociální izolaci pochopila jako útok na osobní svobodu a povinné nošení roušky coby „ponižující náhubek“ ze strany vlády.
Během koronavirové krize často jezdím do Háje, do Háje ve Slezsku. Je tam pěkně a obzvláště na řece Opavě, které se jinak neřekne než Opavice. Notoricky známá krajina je úplně jiná pohledem z lodě.
Ne, nechci živořit v bezpečné izolaci! K mému životu patří i nebezpečí a rizika, která mě ve světě potkávají. A jen proto je život krásný, jen proto je krásný svět!
My starší si pamatujeme. Mladší se snad poučili na našich zkušenostech. Centrální tvorba cen nefunguje. A nikdy fungovat nebude.
Papalášství zase kvete. Ekonomika se zadrhává, informace jsou nám zamlžovány, nákupy jsou předražené, ale u toho všeho ještě mlaskat, tak to už je opravdu pro silné žaludky.
Doba koronavirová nám bere cenné chvíle, které můžeme prožít s našimi rodiči. Zvlášť když jsou už ve vysokém věku a uzavření v domovech pro seniory nebo eldéenkách. Nelíbí se mi, že jsou nám odepírány návštěvy našich nejbližších. Někteří pak i bez rozloučení odejdou na onen svět.
Jedni naši známí se chystali vzít. Už spolu žijou, ale znáte to. Jednou se takhle rozhodneš, a donedávna bylo i možný naplánovat nejrůznější taškařice v kostýmech, někde venku, jenom s kamarádama a kamarádkama a tak.
Nechci se promořit novým koronavirem. Zatím ne. Nehodlám nechat zkolonizovat buňky svého těla virem, o jehož původu a chování v těle zatím mnoho nevíme. A ne proto, že bych si ho snad pletla s Ebolou.
Včera jsem „vyloučila z přepravy“, aneb vyhodila dočasně z facebooku pár dalších lidí a bohužel to byli i lidé, které znám delší dobu. Někteří mi napsali mail, že tomu nerozumí. Zkusím to tedy vysvětlit centrálně, pro případné další podobné případy.