„Maruško, co se stalo? Udělal ti snad někdo něco? Jestli ano, tak mi to klidně řekni a já už si ho podám,“ optal jsem se své krásné zralé blonďaté kamarádky, jakmile jsme se sešli v naší oblíbené cukrárně.
„Každopádně má být obrácený dolů,“ tvrdila paní kněžna, když se v zámecké zahradě dohadovala s babičkou, jakým směrem by měl ukazovat ten malý kousek, který se ulomil ze sochy Amorka.
Všem dobrým lidem vinšuju v roce 2024 splnění všech dobrých přání, velkou kliku a sdostatek radost i srandy, a kéž se do roka na jevišti tohoto Divadla Svět zas ve zdraví setkáme! Limerik pozdně silvestrovský či časně novoroční Nic s novým rokem nesvedem, jen holt zas dojde na leden,…
„Jémine, dobrý den, ráda vás tu vidím. Dáte si tureckou kávu s větrníkem nebo jste si od té doby oblíbili něco jiného?“ Takto překvapivě nás s Maruškou přivítala servírka minulé úterý na předvánočním posezení v cukrárně.
Za zády dohnívá už podzim, setrvávám tu posmutnělý, uletěly mi nejen včely, ale i čápi, špačci, drozdi – zatímco dřepím na prdeli, bolavá duše leze po zdi. A kdybyste mě, holky, chtěly, tak pardon, asi se dost zpozdím. © vtg, 2023 Původní obrázek pro denik.to …
„Honzo, pořádně si mě prohlídni a dlouze mě obdivuj,“ pravila Maruška hned po příchodu do naší oblíbené cukrárny. Zvolna se otočila kolem své osy, teprve poté si sedla a nechala mě, abych objednal kávu s větrníkem.
„Honzo, myslíš to vážně, nebo mi věšíš bulíky na nos jen proto, abys mě potěšil?“ Zareagovala Maruška tentokrát nezvykle podrážděně na můj obvyklý obdivný kompliment, jak jí to náramně sluší.
„Honzo, jak se ti dneska líbím?“ Zeptala se mě Maruška nad kávou s větrníkem a dotkla se rukama brýlí, které měla na nose. A já měl rázem problém jak neurazit dámu, a přitom říct, že jí něco vůbec a ani trochu nesluší.
„Koho sis to proboha našla, holka moje nešťastná?“ Zatvářila se mamka zděšeně a zalomila rukama, když jsem jí poprvé vyprávěla o Filipovi.
„Honzo, co si představíš pod slovem lodičky?“ Zeptala se mě Maruška nad šálkem vonící kávy a lahodným větrníkem. Snažila se přitom tvářit mírumilovně, ale nenápadný záblesk jejích očí prozrazoval úplně jiné emoce. Vsadil jsem na tu mírumilovnost a odpověděl popravdě, co se mi vybavilo jako první: „Víš, Maruško, před několika…