V té pekárně s pár stolky uvnitř jsem se stavil cestou domů, když mě přepadl náhlý záchvat hladu a do odjezdu autobusu mi zbývalo dost času. Ne nebudu zapírat, nebyl to hlad, jen bohapustá chuť na nějakou drobnost.
Na té mladičké dívce bylo pozoruhodných hned několik věcí. Jednak byla drobná a nesmírně štíhlá, takže vypadala jako lesní víla z nějaké pohádky. Za druhé měla velice zvláštní účes, kterého si nebylo možno nevšimnout.
Nikoli, název není zavádějící, aby přilákal co nejvíc zvědavých čtenářů. Tím zájmenem myslím skutečně onu činnost, která vás napadla jako první, tedy sex. Možná jen slovo „doma“ bych měl rozšířit na více možností.
Vzduch se za dusného odpoledne v nacpané neklimatizované tramvaji podobal dobře vytopené parní lázni. Stál jsem poblíž dveří za řidičem, opíral se o nejbližší volnou tyč a krátil si dlouhou chvíli pozorováním okolí.
„Honzo, já vím, že máš pro mě slabost, ale jedno mi řekni, byl bys mě ochotný nosit na rukou?“ Maruška si zvolna vychutnala doušek turecké kávy a sousto větrníku, upřela na mě oči a čekala, jak si poradím s její záludnou otázkou.
Bylo žhavé letní odpoledne, v nacpané tramvaji číslo devět bylo k zalknutí. Kousek od tyče, která mi poskytovala oporu v zatáčkách, seděla na dvousedačce mladá pohledná maminka se synkem předškolního věku.
Ztuhla s vidličkou na půli cesty od talíře ke svým drobným ústům. Vykulila na mě blankytně modré oči a nevěřícně se otázala: „To jako myslíte mě?“
„Jauvajs, už zase?“ Zaúpěla jsem bolestí, až ve mně zapraštělo. „Jen počkej, ty mezuláne, tohle ti jednou spočítám i s úrokama, jakmile budu mít možnost. Nejenom za sebe, ale i za toho malýho kluka a za jeho mámu.“
Pravila Maruška a začala si nenápadně ubrouskem otírat skvrnku od kapičky latté, která jí ukápla z prťavé lžičky a omylem přistála ve výstřihu.
No slyšíte toho lumpa, co si na ně dovoluje? To má teda kliku, že já se nemůžu zvednou kvůli noze a vy kvůli kapačce, jinak bychom mu šly obě za takové chování rozbít hubu.