Tahle věta je nenápadná a zvykle následuje klidná odpověď, jež je v různých věkových kategoriích muže rozličná. V mém případě však velmi zásadní a osudová.
[limerik] Sliboval všem, jak je ochrání, napraví jim život posraný, hýkal: „Zvolte mne do čela!“ – Ozvěna odpověděla: „Lipany, Lipany, Lipany…“ (© vtg 2021)
[listy podzimní] Opadáváme s podzimem, hladinou času poplynem, a já, netuše co se stane, jen prosím: jsi-li, tak dej, Pane, kéž letos ještě nezhynem!
Debilo [nekorektní protestlimerik] Smířeno s dobou prohnilou prý žilo-bylo debilo — že shůry nebylo mu dáno, rozum bralo za koblihárnou, a tak se mu to líbilo.
„Lejno kárá za puch tvarůžky.“ (Isaac Maria Rosenbaum-Rakovnický)
Načínáme druhou třicítku vtipů národa, který je znám tím, že si umí dělat tu největší legraci ze sebe. A my Češi jsme na tom podobně.
Hlavu jsem rvala do časopisu a modlila se, abych už mohla vypadnout. Radši jsem schovala obličej do dlaní. Nic nepomohlo, cítila jsem jejich propalující pohledy. Nedalo se tam dýchat. :))
Sběr a publikace anekdot, jež by neměly být zapomenuty, ale naopak šířeny.
„Ať je šero, že jo – ať je třeba i tma – a zima! – A konečně, ať je i trošku smutno – jen když je veselo!“ pravil Terentius Bulva, lid římský, ústy Miroslava Horníčka. A tak, když je kór smutno mně, si tak někdy čmářu, aby bylo veselejc