[tucet nových čmáranice a jeden lime-ryk pojizerský]
Musím se přiznat, že jsem poslední dva měsíce nemohla psát. Kdykoliv jsem si sedla k počítači, že napíšu pokračování článků o covidu, udělalo se mi špatně. Důvodem byla velká beznaděj a bezmoc. V létě jsem napsala článek o 3. dávce a nutnosti očkovat urychleně děti od 5 let, aby mohly…
Výstižně ten vývoj popsala kamarádka Lucie Sulovská: Měkký dárky v dětství: ‚Ježíšku, proč seš na mě tak zlej?‘ Měkký dárky v pubertě: ‚No to je fakt trapas.‘ Měkký dárky v dospělosti: ‚No hurá, konečně si vyměním ty roztrhaný spodky a ponožky a ze starých si udělám kuchyňskou utěrku.‘
[limerik] Sliboval všem, jak je ochrání, napraví jim život posraný, hýkal: „Zvolte mne do čela!“ – Ozvěna odpověděla: „Lipany, Lipany, Lipany…“ (© vtg 2021)
„Actioni contrariam semper et aequalem esse reactionem.“ „Každá akce vyvolá stejně velkou opačně orientovanou reakci.“
„Lejno kárá za puch tvarůžky.“ (Isaac Maria Rosenbaum-Rakovnický)
Dvě zprávy mě dnes zaujaly. Bělorusko uzavřelo své hranice a dění kolem ruské vakcíny proti koronaviru zvané Sputnik V. Nevím, jestli plakat, nebo se smát. Ale v každém případě jsem nesmírně šťastný, že do tohohle východoslovanského tábora už nepatříme.
Nezačal šťastně. Prostě zalhal jak je ve vysoké politice u nás zvykem. Podpis pod peticí za odstoupení premiéra Babiše prý nebyl jeho. Pod tíhou argumentů o den později otočil a přiznal, že to podepsal.
Zakázaný ovoce přeci nejvíc chutná… tak se teď třeba dají do zpěvu i ti, kteří už to dlouho nedělali Sice vsedě u stolu do šesti pěvců, nebo snad deseti, když bude stolů víc… hihihihihihi… nebo jít venku ulicí a pěkně nahlas zapět, a co se bude dít… přiletí vir jak…
Když ty vládní pohlaváry posloucháte, tak si říkáte – mají nás za nesvéprávné? Jsou si vědomi, že už je nic neohrozí, tak si dovolí všechno? Nebo jsou prostě drzí a teď už i přitvrzují?