Prvního jsme potkali v metru. Byl sobotní podvečer, jeli jsme na menší oslavu ve dvou do restauračního zařízení a seděli úplně na začátku jednoho vagónu na dvousedačce s výhledem na celý vůz.
Na vrcholu své kariéry jsem měla prakticky všechno, nač si jen úspěšná žena může vzpomenout. Zastávala jsem smluvní pozici oblastní ředitelky pro jednu nadnárodní společnost, zabývající se finančním poradenstvím.
Když se tak zpětně zamýšlím nad svým víc jak šedesátiletým životem, uvědomuji si, že jsem ho vlastně většinu pročekala. Strávila čekáním na něco, co buď vůbec nepřišlo nebo když nakrásně přece jen přišlo, tak mi přineslo zklamání.
Ta vyzáblá žena s prořídlými vlasy neurčité barvy a špičatým nosem, oděná do vybledlé beztvaré mikiny a utahaných pánských kalhot nebyla vůbec hezká. Celkový dojem nemohla vylepšit ani příjemným vystupováním.
Kdo nikdy nezhřešil, nechť hodí kamenem. Ani já bych hodit nemohla, sice jen jednou, ale udělala jsem to. Tedy záleží, jak to kdo vnímá, někdo bere za nevěru už pouhý úmysl, jiný až teprve kompletně dokonaný skutek.
Touhle sarkastickou větou mě počastovala moje manželka Helena, když jsem proti její vůli udělal něco, co ona považovala za krajně nebezpečné. Jenomže já to tak nebral, prostě jsem potřeboval občasný ventil z našeho soužití.
„Květuš, dneska se asi zdržím v práci. Budeme nakládat klády z poražených stromů na vagóny a je toho strašně moc, nečekej na mě s večeří.“ Do smrti nezapomenu na tahle Martinova slova, jimiž se se mnou loučil onoho osudného rána.
Bylo mi pětatřicet a žil jsem sám s osmiletým klukem. Skomírající manželství se mi před pár léty definitivně rozpadlo, nebudu zde rozebírat závislosti své bývalky, kvůli kterým přiřkl soud malého Jiříka do mojí péče.
„Jsem ti říkal, abysme sem nejezdili, no ne? Pivo mají hnusný, večeře byla připálená, bude mi z ní blbě a zase se v noci nevyspím. Víš přece, že když nejsem ve svý posteli, tak nemůžu usnout. Je tady nuda, měli jsme zůstat doma.“ Seděl jsem po večeři před ubytovacím zařízením,…
Sedím na terase penzionu, ucucávám kofolu z půllitru a koukám kolem sebe. Konečně po mnoha létech prožívám zas chvíle dovolené, kdy nemusím na nic myslet a můžu být sama sebou.