„Dokud nejsi plnoletá a nestojíš na vlastních nohou, tak za tebe rozhoduju já, a ty na ten potrat prostě půjdeš, abys mohla v klidu dostudovat!“ Zavelela moje matka, když jsem se jí svěřila, že jsem s Michalem v jiném stavu.
Sdílený virtuální prostor
„Dokud nejsi plnoletá a nestojíš na vlastních nohou, tak za tebe rozhoduju já, a ty na ten potrat prostě půjdeš, abys mohla v klidu dostudovat!“ Zavelela moje matka, když jsem se jí svěřila, že jsem s Michalem v jiném stavu.
„Jsem husa. Důvěřivá hloupá husa, Honzo. Stydím se sama před sebou a před tebou taky, však jsem ani nechtěla přijít,“ uvítala mě Maruška, když se mi ji po dlouhém přemlouvání podařilo vytáhnout na kafe s větrníkem.
„Stalo se ti něco, Maruško?“ Zeptal jsem se své blonďaté kamarádky, jakmile se usadila do křesílka v naší oblíbené cukrárně. Přišla chvilku po mně a už, když se blížila ke stolku, měla vážný výraz ve tváři a trochu mhouřila oči.
„S tím šoférem se okamžitě rozejdeš a najdeš si nějakého chlapce na úrovni, který má vysokou nebo aspoň střední!“ Moje matka byla doma odjakživa generál, poslouchal ji jak tatínek, tak i brácha, jen já s tím měla problém.
„Ale kdepak, má milá. Po smrti už nic není, lidské vědomí přestane existovat a prostě je konec.“ Radek si v debatách s Lenkou vždy pevně stál za svým materialistickým pohledem na život a nebyl ochoten připustit jinou možnost.
„A víte co? Přineste mi smažený sýr s hranolky a s tatarkou, prosím vás. Už strašně dlouho jsem neměl něco pořádně nezdravého.“
Asi jsem toho svého kluka špatně vychovala, já nevím. Vdávala jsem se mladá, ještě mi nebylo ani dvacet, Milana jsme měli pár měsíců po svatbě a jeho táta nás opustil, když ještě malému nebyl ani rok.
Vdávala jsem se dost mladá, ještě mi nebylo ani jednadvacet let. V té době nešlo o nic výjimečného, mladí si nedali pozor a už byla holka v tom. Jenomže můj důvod byl jiný, já to dítě prostě chtěla.
„Radko, neměla bys všechno nechávat na Ondrovi nebo se jednoho dne sebere a uteče ti,“ říkávala mi maminka pokaždé, když se k nám do Budějovic vypravila se své vesnické chalupy. Sice se trochu usmívala, ale myslela to vážně.
„Nechápu, proč se mnou nechce dobrovolně spát. Furt se na něco snaží vymlouvat, tvrdí, že nemůže, že na to nemá klid, je utahaná, jednou ji bolí hlava, podruhý záda, potřetí má menstruaci.“