„Jé, Majko, seš to ty? Léta jsme se neviděly, ty černý krátký vlasy ti fakt slušej, málem jsem tě nepoznala. Ještě děláš v tý drogerii?“ Na tuhle dávnou kámošku z učňáku jsem narazila hned den po nástupu do pekařství v Nuslích.
První manželství se mi nevydařilo. Mám-li být upřímný, Marcela byla pro mě příliš náročná nóbl dáma, která se se svými dvěma vysokými školami cítila jako ryba ve vodě ve vysokých společenských a vědeckých kruzích.
„Mílo, potřeboval bych si s tebou promluvit. Víš, provedl jsem hroznou věc a vůbec bych se ti nedivil, kdybys mi kvůli tomu rovnou postavila kufr před dveře a vyhodila mě.“
Na své rodiče si pamatuji jen z dětství. O prázdninách mezi první a druhou třídou mě odvezli z města na venkov k babičce, abych si tam užíval čerstvého vzduchu, zatímco oni budou chodit do práce.
Víte, jak vypadá dočista zblblá zamilovaná ženská, která na svém partnerovi přehlíží všechny chyby a je vůči nim totálně slepá? Jestli ne, tak byste se klidně mohli podívat na můj obrázek z doby před několika léty.
Pěkně naostro: „Hedviko, promiň, přestala jsi mě bavit a já už s tebou prostě nechci dál spát.“ Ne, to není ono, jednou je to ženská a takhle ji urážet nehodlám. Tak jinak, což se třeba zkusit uchýlit k milosrdné lži:
Vánoční firemní večírek pokročil, Romana se už chystala odejít, ale Lukáš ji zdržoval. Jeho nesmělost se rozpustila v hojnosti dobrého pití, a tak se po jasném náznaku dočkal jednoznačně odmítavé odpovědi.
„Proboha, proč si chceš k sobě vzít postižené dítě? Notabene ve svém věku?“ Zeptal se mě Milan, když jsem ho po zhruba půlročním vztahu obeznámila se svým plánem přijmout do péče čtyřletou mentálně retardovanou holčičku z ústavu.
„Tatínku, nutně potřebuju, abys mě obejmul,“ prohlásila asi pětiletá holčička a obrátila své oči nahoru k muži, který jí pomáhal do bundy. Sehnul se, vzal ji do náručí, ona se jej chytla jako klíště a přitiskla tvář k jeho hlavě.
Byla jsem jediným pozdním dítětem svých rodičů, mamince jsem se narodila ve čtyřiceti a táta byl ještě o pět let starší. Když nás opustil, bylo mi teprve patnáct a byla jsem svědkem, jak se mamince doslova zhroutil svět.