[trioletum dolens] Deprese klofou do palice kurevsky v duši bolím. V kebuli se mi zahnízdíce, deprese klofou do palice, tak snad aspoň mé čmáranice potěší – kohokoli. Deprese klofou do palice kurevsky v duši bolím.
[co nám Kosmas zamlčel] Včera večer Mnata kopulovat chvátal, v kolíbce však furt řval Vojen, Mnata zůstal neukojen. Vzteky prokop vrata, dnes ho bolí hnáta. © vtg 2022
[triolet] Odtančila mi Kolombína někam, snad do stínů, snad někam jinam. Odtančila mi Kolombína, však tančím k ní – ať je nám hlína měkká! Odtančila mi Kolombína někam. © vtg 2022
Marnotratně si ruce myjem, jak nesmilníme, nezabijem, a já se chechtám potají, kterak se masa opájí metamorálním deliriem. © vtg 2022
(responsum ad garrulam) Prázdno se světu otvírá skrz slova nakadeřená, a marně čekáš Shakespeara, že řekne znova: „… slova, slova, slova…“, zatímco poezie, stranou, v koutku o berli opřená, jen šeptá: „Možná na shledanou…!“ © vtg 2012
Reverie idololatræ I. Růžová má líčka, štíhlá je jak tyčka, vonná jako z umývárny… Ó, je božská naše hlavní covidienička!
[limerik] Sliboval všem, jak je ochrání, napraví jim život posraný, hýkal: „Zvolte mne do čela!“ – Ozvěna odpověděla: „Lipany, Lipany, Lipany…“ (© vtg 2021)
Nakapaly do ostružiní červené slzy jeřabin, krajinou prošel polostín a začínají vládnout stíny. Jen otvůrky vydlabanými prosvítá svíčka obětin – tou letmou září oslavím svátek své vlastní kebulíny: neb právě začal Helloween, je svátek vydlabaných dýní…