Když jsem tudy v pátek projížděl, opět se mi zanítilo básnické střevo:
Dneska v práci se jedna zákaznice ptala své drobotiny: „Chceš lízátko, Lízo?“ A tak jsem za kasou začal tvořit vylízanou poesii; sice byl fofr, ale když někdo platí kartou, mám čas napsat dvě tři slova na papír. Snad z toho jednou bude sbírka. 😉
Měkoň: Už mně koně vyvádějí Měkous: Kdybych mu neutek’, byl by mě kous, to všechno asi známe. Přidávám do sbírky další: Z těch starších je to masedlák. On prý někam šel. Antonín Dvořák o něm dokonce napsal operu.
Krom posledního, před pár minutami publikovaného limericku, mám v zásobě ještě bezpočet básniček tohoto druhu, které jsem dosud nezveřejnil.
Odmalička mám ten problém se čtením, že něco vidím, ale přečtu to jinak (přitom nejsem dyslektik, snad mám jen bujnou fantasii i fugu). Před pár dny mi šly přes kasu „třešně volné“ a já je četl jako vilné. Tak vznikl limerick: Vilná Vilma z Vilniusu měla proříznutou „pussu“. Všelijak se předváděla…
Mnozí známe lidovou písničku Žežuličko, kde jsi byla. Když jsem před lety jezdil (19 let po sobě) s našimi kostelními mláďátky (tábory pro mladší děti původně 7–13, později 5–11) jako vedoucí, vymyslel jsem si (krom mnoha osobních) i nejednu univerzální přezdívku, oslovení; zde je to houbičko. Užívám ji občas dodnes i…