Samozřejmě že pro každého něco jiného. A je jedno, jestli duchovního nebo materiálního. Pro někoho na ohrnutí nosu, pro někoho vrchol štěstí. Tak to chodí. Děda toho už měl dneska zase dost. Ne, že by v tom pečováku o něj neměli starost. Ale bylo to pořád to samé, snídaně, skupinová…