Tak jsme se jako děti vyjadřovali o někom, komu jsme chtěli naznačit, že jeho úvahy jsou, mírně řečeno, naprosto mimo mísu. Platí to i dnes ve světě vrcholové politiky.
Prezident Pavel svolal schůzku opozice a koalice ohledně důchodové reformy. Záslužný čin. Nepamatuji, že by některý z jeho dvou předchůdců zkusil něco podobného. A o tom má prezidentská funkce být.
Poté, co prasklo na Andreje Babiše, že si vyžádal informace o dětech Jana Lipavského, aby je mohl použít (zneužít) v politickém boji, nebo ještě hůře, očekával bych aspoň trochu sebereflexe od hnutí ANO.
Od předsedkyně poslaneckého klubu nejsilnější opoziční strany by člověk čekal trochu rozumu. A od bývalé ministryně financí dokonce i trochu logiky. Takhle to působí poněkud směšně.
Jedna perla za druhou. Neschopnost na n-tou. Kde vlastně dnes jsme? Epidemiologická situace je nikoliv 10x, ale už tak 15x, možná i 20x horší než na jaře a stálo nás to 500 miliard. Tedy za nic. Peníze vyhozené komínem.