„Promiň, Martine, já s tebou na to kafe fakt nemůžu jít. Musím do zítřka opravit písemky za celou třídu, ještě jsem na to ani nesáhla a už tak u toho budu sedět do noci. Tak se na mě nezlob, prosím.“
„Finančně zajištěný rozvedený bezdětný pětatřicátník sportovní postavy a rodinné povahy hledá partnerku odpovídajícího věku, dítě není překážkou. Značka: Tentokrát už na celý život.“
Všechno to byla moje vina. Kdybych se byla o Adama líp starala, mohl žít a nemusel mi umřít před očima. Nikdy nezapomenu na jeho výraz, když mi tehdy nad ránem umíral v náručí.
Když o tom tak přemejšlím, uvědomuju si, že celý to vlastně začalo asi pět let po svatbě, když byly naše děti v předškolním věku. Roman se mě jednou zeptal, jestli by mi nevadilo, kdyby se před sexem oblíknul do ženskýho prádla.